Očkování je důležitým pilířem západní medicíny. Vždy se ale jedná o určitý zásah do fungování lidského těla. Pokud se rozhodneme pro očkování, měli bychom to udělat na základě faktů o jeho smysluplnosti a bezpečnosti. To stejné by mělo platit o očkování proti covidu-19.

Nejsem odborníkem na danou problematiku. Nicméně během pandemie moje důvěra v oficiální stanoviska a prohlášení těžce utrpěla. O tom, jak vládní činitelé, média a experti často dezinformovali veřejnost, jsem psal v článku Média: Nástroj politiků. Díky své profesi jsem zvyklý analyzovat cizojazyčné studie a výzkumy a na jejich základě si pak vytvářet o určitém tématu svůj vlastní názor. Chtěl bych se tak s vámi podělit o výsledky mého bádání v problematice očkování proti covidu-19 a o smyslu či nesmyslu jeho plošné aplikace. V této souvislosti je nutné si odpovědět na tři základní otázky. Co víme o úmrtnosti na covid-19, o přirozené versus získané imunitě po očkování a o samotných vakcínách proti covidu-19?

Za prvé, co říkají statistiky úmrtí na nemoc covid-19? Průměrná míra úmrtnosti na světě je dle analýzy Stanfordské univerzity cca 0,15 %. Podle dalších prestižních studií ze světa je míra úmrtnosti na covid-19 (IFR) u mladých lidí podobná míře úmrtnosti z nešťastné náhody a pohybuje se kolem 0,00… procent. S věkem úmrtnost sice roste, avšak pro lidi do věku 55 let je míra úmrtnosti srovnatelná s chřipkou. Úmrtnost potom prudce stoupá u lidí nad 60 let. Obzvláště pokud trpí vážným onemocněním. Z hlediska nebezpečí úmrtí na nemoc covid-19 by tedy dávalo smysl zaměřit očkování především na seniory a ne plošně na širokou veřejnost. Očkování dětí znamená naprosto ignorovat statistiky dopadů nemoci covidu-19 a vystavovat je zbytečnému riziku.

Za druhé, jak funguje přirozená imunita po prodělání nemoci covid-19? Podle americké studie Národního ústavu zdraví trvá přirozená imunita díky paměťovým buňkám (tzv. T- a B-lymfocyty) po nemoci 8 a více měsíců. To potvrdila i květnová vědecká instrukce Světové zdravotnické organizace WHO či nedávný výzkum českého Centra buněčného a tkáňového inženýrství Fakultní nemocnice u sv. Anny. Vědecký tým pod vedením doc. Ireny Koutné navíc zjistil, že u cca čtvrtiny lidí po první dávce očkování nebyla naměřena významná paměťová imunita. A po druhé dávce očkování nedosáhla průměrných hladin přirozené imunity.

V této souvislosti je nutné zdůraznit, že vakcíny proti covidu-19 nebyly testovány z hlediska následné ochrany či možného šíření infekce SARS-CoV-2. Vakcíny byly vyvinuty za účelem zmírnění vážných symptomů. Praxe opravdu ukazuje, že nás očkování před nemocí covid-19 neuchrání. Např. podle nedávné studie publikované v prestižním lékařském časopise Lancet, které se zúčastnilo 30 625 osob, je riziko reinfekce po vakcinaci mRNA vakcínami srovnatelné s rizikem po prodělané infekci. Z hlediska přirozené či získané imunity tedy plošné očkování proti covidu-19 nedává smysl.

Za třetí, co víme o současných vakcínách proti covidu-19? Jedná se o experimentální vakcíny, které byly např. ve Spojených státech „schváleny“ pouze v nouzovém režimu. Tyto vakcíny nebyly dlouhodobě testovány na zvířatech a lidech a neprošly řádným testovacím obdobím, které u vakcín trvá běžně pět a více let. Momentálně se nacházíme na začátku tohoto procesu. Odborníci nám nyní nemohou v žádném případě sdělit, jaké možné nežádoucí účinky tyto vakcíny přinesou z dlouhodobého hlediska.

Co se týče krátkodobých dopadů, zaznamenáváme po několika měsících po začátku očkování proti covidu-19 závažné nežádoucí účinky, jako např. sraženiny krve či srdeční selhání (obzvláště u mladých lidí). Mnoho zemí dokonce přistoupilo k pozastavení některých vakcín či k jejich úplnému zákazu. A nejedná se o vzácné případy nežádoucích účinků. Doporučuji se podívat na oficiální internetové stránky, které úmrtí a nežádoucí účinky zaznamenávají. Např. ve Spojených státech se jedná o systém VAERS, ve Velké Británii o databázi Yellow Card a v Evropské unii se tyto stránky nazývají EudraVigilance. V půlce května jsem na těchto stránkách identifikoval celkem 16 430 nahlášených úmrtí a 1 492 536 nahlášených nepříznivých účinků očkování proti covidu-19. A podle výzkumu univerzity ve Stanfordu např. americký systém VAERS odráží realitu obvykle jen z 1 %, tzn. 99 % nežádoucích účinků po očkování nebývá obvykle nahlášeno a zaznamenáno. Co tedy říci o smysluplnosti očkování v souvislosti s nabízenými vakcínami? Jelikož se nacházíme v počáteční fázi testování, nemůžeme zaručit jeho bezpečnost. V současnosti plošné očkování tedy, jako v obou minulých případech, nedává smysl.

Některé světové lékařské kapacity, jako např. kanadský lékař dr. Roger Hodkinson či francouzský virolog a laureát Nobelovy ceny Luc Montagnier, plošné očkování proti covidu-19 tvrdě odsoudily. Začátkem tohoto června zaslala ředitelka vážené britské nezávislé lékařské konzultační společnosti (The Evidence-Based Medicine Consultancy Ltd.) dr. Tess Lawrie britskému ministerstvu zdravotnictví varovný dopis o prozatímních nežádoucích účincích vakcín ve Velké Británii. V dopise dokonce vyzývá o potřebě humanitární pomoci osobám, kterým očkování ublížilo.

Pokud tedy stojíte před rozhodnutím, jestli se necháte naočkovat, zamyslete se v prvé řadě, jaké míře úmrtnosti na covid-19 opravdu sami čelíte. A nad tím, co víme o přirozené versus získané imunitě po očkování. A samozřejmě o samotných vakcínách proti covidu-19. Tyto informace by měly být klíčem k vašemu rozhodnutí. Určitě byste se neměli rozhodovat pouze na základě toho, jestli vám očkování přinese slíbenou „svobodu“.